Při výběru vzorů na výrobu nového modelu značky Moskvič, padlo rozhodnutí, nakoupit několik americko-francouzských vozů Simca 1308, evropských vozů roku 1976. Jeden vůz byl rozebrán a celý okopírován. Konstruktéři by raději projektovali svůj vlastní vůz, ale nemohli nic jiného dělat.

Prototyp vozu Moskvič 2141 se skládal z originální karosérie Simca, pouze přední část byla uřezána a nahrazena novou maskou. Motor byl z vozu Moskvič 412. Představen byl ředitelství v roce 1977, čtyři měsíce od začátku projektování.

Velkými úpravami prošel především podvozek, který byl u Simcy nedostatečně propracovaný. Karoserie v okolí předního konce střechy a motorového úseku byla upravena.

Podle hlavního konstruktéra zůstala ze Simcy původní pouze část konstrukce střechy a profily rámů oken.

Žádné problémy s autorskými právy po uvedení vozu na trh nebyly, ani ze strany francouzů.

Práce na sedanu Moskvič 2142 probíhaly až po dokončení hatchbacku, což značně ztížilo práce. Všem bylo jasné, že se všechny varianty měly projektovat najednou. Vznikaly tak směšné situace, kdy se muselo bojovat za to, aby bylo osvětlení v přihrádce, nebo aby byly ve dveřích kapsy. Těžko se to vysvětlovalo vedoucímu konstruktéru, který ve svých 45 letech nikdy neseděl za volantem. Popelník konstruoval člověk, který nikdy v životě nekouřil. Podle slov projektanta vozu, něco neskutečného.

Nakonec tento model sedanu stejně nešel do velké sériové výroby, pouze do malých sérií. V Jugoslávii vznikl také prototyp kombi a vyrábělo se menší množství pickupů.

V roce 1997 byla představena modernizovaná verze Moskvič Svjatogor s motorem Renault, modernějším vzhledem a zahraničními brzdami, spojkou či osvětlením. Na některé vozy se však stále montovaly motory VAZ-2106 nebo nově VAZ-2130 s objemem 1,8 litru.

Na konci 90. let měla automobilka velké finanční potíže, také díky malému zájmu o neobvyklé automobily Moskvič Ivan Kalita, Duet, Knjaz Vladimir, které stály poměrně drahý vývoj a postupně se začaly rozprodávat jednotlivé úseky továrny. V roce 2001 vyrobil Moskvič jen 800 automobilů, pro rentabilnost výroby bylo potřeba prodat ročně minimálně 40 000 automobilů. 4. března 2002 byla hlavní výrobní linka zastavena navždy. V Kyjevě se Moskvič 2141 montoval do roku 2002.

Mezi charakteristické vlastnosti vozů Moskvič ALEKO 2141 je prostorný interiér a zavazadlový prostor, efektivní vytápění, dobré řízení ve vysokých rychlostech, pohyb po zasněžených a bahnitých cestách.

Pohodlím pro řidiče v mnohém převyšuje veškeré ruské automobily na 10 let dopředu, zahrnujíce řadu 110 automobilky VAZ.

Nevýhodou vozu však po celou dobu byla špatná kvalita dílů a především špatná kvalita laku vozu, která se během let výroby spíše zhoršovala. V 90. letech při přechodu na zjednodušenou technologii lakování začaly rezivět vozy již v prvním roce provozu. V polovině 90. let se snažili vylepšit spolehlivost vozu západními díly, například novými motory, brzdovými systémy, světly, to vše však zvýšilo jen cenu vozu a neřešilo hlavní problém s korozí dílů karoserie. Kromě toho byly poslední vyrobené vozy nekompletní a domontovány byly v provizorních podmínkách.