Stal se z něj postupně nejrozšířenější osobní terénní automobil v Sovětské a Ruské armádě a v armádách Varšavské smlouvy, který nahradil v 70. letech GAZ-69. Vůz má stálý pohon zadní nápravy a připojitelný pohon přední nápravy. Je na rámovém podvozku. Během vývoje se však uvažovalo i o samonosné karoserii. Verze UAZ-469B označovaná jako civilní, nemá reduktory v kolech a má menší světlou výšku o 8 cm.

V srpnu 1974 se tři vozy UAZ-469 dostaly během zkušebních jízd až na horu Elbrus do výšky 4 200 m.n.m. Jednalo se o téměř neupravené vozy, celá cesta byla dle pamětníků velice náročná jak pro automobily, tak pro lidi. Cesta na vrchol vedla kamenitá, hned nalevo byla propast do hloubky kilometru, napravo všude skály. Řidič musel šlapat jen na pedál plynu, nikdy v žádném případě na brzdu, protože tím se spojení s povrchem zhorší a auto může spadnout do propasti. Problémy byly také s prokluzem kol a výkonem motoru, který v této nadmořské výšce vydával výkon o 20 až 30 koní menší. Do 4 kilometrů, již na zasněženou plochu, se vůz dostal za necelých 40 minut. Druhý den ráno si cestu zopakovali až do výšky 4 200 m.n.m.

V roce 1985 proběhla modernizace a přejmenování dle normy GOST na model UAZ-3151. Od roku 2003 se vyráběly jen některé verze, protože tou dobou se přecházelo na výrobu nového vozu UAZ Hunter.

Modernizace okolo roku 1985 zahrnovaly jiné ukazatele směru, jiná zadní světla, upravený kardan, hydraulické ovládání spojky, elektrický ostřikovač čelního okna, podvěsné pedály spojky a brzdy, bezpečnější tyč řízení, spolehlivější topení, některé vozy měly plně synchronizovanou převodovku a posilovač řízení, motor se dostal na výkon 80 koní a maximální rychlost 120 km/h.

Od roku 1996 nemají vozy UAZ-31512 dělené sklo. Rok předtím byla zahájena výroba verze s pevnou střechou UAZ-31514 a verze s pružinami místo listových per na přední nápravě 31512-10.

Vývoz vozu probíhal do celého světa, do více než 70 zemí na všech kontinentech, kromě Austrálie.

Jedna příhoda se váže ke Kolumbii. Místní slogan zněl: Nezničitelný UAZ-469B. Ředitel firmy TraktoUAZ de Kolumbia v rozhovoru pro časopis Avtoexport řekl, že potencionálnímu zákazníkovi říkali: v podmínkách terénu je toto auto schopné převézt sedm pasažérů a táhnout přívěs vážící 800 kg. Po obdržení auta si to klient ověřil. Posadil do auta 10 cestujících, speciálně k vozu přivařil stupátka, na střechu dal zahrádku s nákladem 200 kg a samozřejmě za vůz zapojil přívěs, vážící tunu. A auto jelo!

Na konci 80. let vznikl obojživelný prototyp UAZu Jaguar. Jedním z největších konkurentů byl po celou dobu a stále je Land Rover. A to nejen v české armádě, ale i v civilním sektoru.

Znak UAZu ve tvaru písmene U v azbuce, představuje dle autora a konstruktéra UAZů 469, Alberta Rachmanova, vlaštovku, mnozí lidé však mají za to, že je to racek.

UAZ-469 drží světový rekord jako nejprostornější vůz, do kterého se vešlo 32 lidí, což je kapacita menšího autobusu. Vůz zatížený 2 tunami nákladu lidí, musel ujet 10 metrovou vzdálenost. Překonal tím sedan Kia Spectra, do kterého se vměstnalo 23 lidí.

Do ČSSR byl vůz dodáván od roku 1973. V ČR byl dodáván do roku 2007 jak do civilního, tak armádního sektoru. Nyní ho nahradil UAZ Hunter.

Výroba klasického UAZu skončila v roce 2007, ale ještě v roce 2010 byla vyrobena limitovaná edice 5 000 vozů.

Automobil je v základní verzi sedmimístný, dvě sklopné sedačky jsou v zavazadlovém prostoru.