Od roku 1967 se vyráběl Moskvič 412 jako Iž-Moskvič 412 v Iževsku. Protože se jednalo o zbrojní továrnu, spadající pod Ministerstvo obrany, byla kvalita výroby Moskvičů lepší, téměř se nevyskytovaly špatné díly. Bylo však znát, že se jedná o jiný typ továrny, některé prvky v interiéru byly hrubší. Sériově se Moskvič 412 vyráběl v Iževsku do roku 1997, poslední byl vyroben v roce 2001. Vyráběla se tam i verze pickup s označením Iž-2715 a kombi Iž-2125 vlastní konstrukce.

Moskvič 412 měl oproti typu 408 všechny rychlostní stupně na převodovce synchronizované. Bohužel trpěla nedostatky, kromě konstrukčních problémů byla často krátká její životnost, jen okolo 100 000 km.

Export vozů probíhal kromě socialistických zemí i do Francie, Belgie, Nizozemí, Velké Británie, Německa, Finska, Řecka, ale i do zemí Latinské Ameriky jako je Kuba, Nikaragua, Jamajka a Panama.

Závody, na kterých dosáhly Moskviče dobrých výsledků a zaručily úspěšné prodeje v zahraničí, byly například Rallye Londýn – Sydney, Londýn – Mexiko, Safari, Tour Evropy, Zlaté Písky. Je třeba zdůraznit, že v těchto soutěžích vůz závodil proti vozům mnohem dražším, s výkonnějšími motory a spoustou vylepšení a přesto dosáhl mnohých úspěchů. V Anglických závodech vyhrál Moskvič s Anglickým řidičem ve své kategorii 28 závodů z 29.

Vůz se vyráběl od roku 1967 do roku 1976 v Moskevské továrně a do roku 1997 a částečně i do roku 2001 v továrně Iž v Iževsku. Moskvič 412 je modifikace Moskviče 408, který se dlouho vyráběl současně s ním a oba vozy byly později modernizovány do modelů 2138 a 2140. Celkem bylo v Moskvě a Iževsku vyrobeno 2 313 487 vozů Moskvič 412.

Moskvič 412 měl trochu změněný interiér, především se zlepšila pasivní bezpečnost s teleskopickou hřídelí volantu, která byla při havárii bezpečnější. Vůz má také podtlakový posilovač brzd. Od konce roku 1969 byly v základní výbavě bezpečnostní pásy. Typ 412 prošel také poměrně úspěšně crash-testy ve Francii. Vůz se také hodně vyvážel do zahraničí, montoval se v Bulharsku pod názvem Rila a v Belgii pod značkou Scaldia, tam některé vozy dostaly dieselové motory. Velký úspěch měly ve světě díky slávě získané na mnohých mezinárodních rallye v 60. a 70. letech. Na konci 60. let se také do vozu začaly montovat dělené přední sedačky a řadící páka se místo montáže u volantu začala montovat na podlahu. V roce 1971 byl Moskvič 412 i 408 modernizován, především přístrojová deska a detaily v interiéru. 

Jednou z nevýhod modernizovaného Moskviče byla stále malá šířka vozu a vysoké těžiště. K tomu se ještě přidala listová pera a tím byl vůz ve srovnání s vozy VAZ hůře ovladatelný a méně pohodlný. Dlouhá léta se lidé rozhodovali podle toho, jestli si pořídí dynamický a pohodlný Žiguli, nebo Moskviče, který lze více zatížit a má lepší vlastnosti v terénu.